Říká se, že Češi jsou národ kutilů a je fakt, že i mně se povedlo přivodit si několik komplikovaných zranění i při těch nejjednodušších činnostech. Viděl jsem jednou video, jak žena věší obraz a téměř u toho zbourá zeď; na základě tohoto videa je možné mne považovat za ženu. Když kamarádi viděli výsledek mého pokusu pověsit u nás doma obraz, musel jsem před nimi zatloukat, že jsem to zatloukal já.
Máme na zahradě skleník, postavený na rozpadajícím se betonovém soklu. Zprvu se nám situaci dařilo řešit tím, že jsme vydrolené části nahrazovali kamínky, dřívky a dobrým slovem, ale situace časem dospěla do stádia, kdy se zdálo, že se sokl rozsype docela a skleník se bude vznášet zhruba dvacet čísel nad zemí. Abych zabránil tomuto zázraku, rozhodl jsem se skamarádit se s betonem a všem dokázat, že nejsem žena – ba že jsem se vylíhl přímo z vejce Ptáka Loskutáka. Sebevědomí jsem měl nabuzené úspěchem, který u ptáků nedávno vzbudilo mé krmítko. To sice vypadá, jako bych ho v pokročilém stadiu opilosti ve dvě v noci nařezal na cirkulárce z odpadků a následně mu pomocí kladiva a vrutů dodal vzhled modelu železničního neštěstí (což je mimochodem přesný popis jeho vzniku), ale když v zimě zapadá sněhem, přestávají se mu ptáci vyhýbat.
Pustil jsem se tedy chutě do práce a během betonování získal řadu zkušeností, které jsem nechtěl, a bezplatně vám je nabízím:
Jak vidno, nemáme to my, lidé od betonové lobby, lehké. Soudím dokonce, že 1,5 miliardy korun za kilometr dálnice je tak akorát, uvážíme-li, jaká je při tom spotřeba zatvrdlých kyblíků. A mimochodem, zjistil jsem, že máme na zahradě krtka. Počítám, že se v nejbližší době budu muset přidat i k tunelářům.
Jan Flaška / autor je Loskutákovo mládě
(červenec 2011)
Doporučte cizím lidem |
Nahrajte si to do čtečky |