Nejsmutnější povolání

Jsou povolání veselá a méně veselá. Nechci mluvit o extrémech typu porodník versus hrobník. Existuje jedna mnohem subtilnější kategorie, která je smutná tak nějak z principu. Mám na mysli práci inspektora, zejména takového, který, vyzbrojen předpisy, tabulkami a normami, bojuje za lepší zítřky proti zlu v podobě nesprávného umístění věšáčků.

Ukázkovým exemplářem tohohle živočišného druhu je pro mě školní inspektor, který se před mnoha lety vyskytl na jedné budějovické škole. Když už už hrozilo, že jeho týdenní pátrání po nešvarech pedagogů nepřinese žádné výsledky, všiml si jedné naprosto zásadní chyby: totiž, že ve třídních knihách chybí za čísly hodin tečky. Víte přece, že pořadová čísla za sebou musí mít tečky, ne? Učitelé pak trávili večery tím, že do třídnic doplňovali stovky a tisíce teček, aby ukojili ego pana inspektora.

Jiný kontrolor si zase prohlédl prostory nejmenované školy a nařídil označit všechny rohy v budově výstražnými lištami, aby se o ně děti nezranily. Dále zakázal pokládat v kabinetech věci na zem, protože by se o ně děti mohly zranit. Jeho nejzásadnější příkaz ovšem zněl odstranit dva dětské věšáčky, protože z určitého úhlu zakrývaly kus písmene H na hydrantu.

Zvláštní kategorii kontrolorů tvoří účetní. V jedné firmě po dvou letech práce na mnohamilionovém projektu nevyšlo závěrečné vyúčtování o 30 haléřů. Na popud kontrolora pak ve firmě hledali těch 30 haléřů v tisících kolonek na stovkách stránek účtů a faktur. Všechno dobře dopadlo, 30 haléřů se našlo a všechny ty stohy lejster se tiskly znovu.

Řekněte sami – není tohle opravdu to nejsmutnější povolání? Po někom zůstanou postavené budovy, po někom napsané knihy, hudební díla nebo i jen trochu smíchu a radosti – a po někom tečky v třídnicích. Možná je ale jedna věc ještě smutnější: totiž to, že si tohle všechno od těch kontrolorů a inspektorů klidně necháme líbit.