Nic rasistickýho

Teda já jako nejsem žádnej rasista, ale některý nepřizpůsobivý občani nebo jak se jim říká sociálně slabší, ty mi teda někdy pořádně lezou na nervy. Nebudu chodit kolem horký kaše, já tudletu politickou korektnost nemám rád, tak to řeknu na plnou hubu: já prostě někdy fakt nesnáším svou babičku.

Babička bere peníze od státu, a přitom nic nedělá, jen čeká s nataženou rukou na pošťačku, a pak ještě nadává, jak málo má peněz a že je drahota a že jí nikdo nic nedá, že ji všichni nenávidí a jak to má těžký. A to si teď koupila úplně novou televizi – za peníze nás všech! Ta televize přitom řve dlouho do noci až k sousedům. A myslíte si, že s tím policajti něco udělaj? Ještě jí jednou pomohli s nákupem! Babička si kupuje drahý sušenky a tu nejlepší bábovku – ta se teda neošidí! A to všechno z našich peněz, co jí až do baráku nosí pošťačka! A mně teda nikdo nikdy s nákupem nepomoh! A ona ani nehne prstem!

Jednou si stěžovala mý mámě, že když chce pracovat a s něčím mi třeba pomoct, tak já na ni koukám spatra a odbydu ji, že pro ni žádnou práci nemám. Sama si za to může! S tou její kvalifikací a vzděláním!

Už mě to štvalo, tak jsem to řek kamarádům. Jeden můj japonskej kamarád mi poradil, ať babičku vystěhuju do Indie, protože tam je její vopravdickej domov. No nevím, vona má rodinu v Čechách, bydlej tu po generace, tak nechápu, co tím myslel. Aspoň jsem si teda pozval k nám do ulice pár kámošů ze severu, aby babičce ukázali, jak se má správně chovat a vůbec co je správný. Řvali jsme babičce pod oknem, převrhli ve vedlejší ulici popelnice a sousedovi zkusmo zapálili auto, ale nepřipadalo mi, že by z toho babička pochopila, že si má ztlumit televizi. Nenávidí teď všechny ještě víc a televize řve už i přes den. A důchod bere stejně. Je fakt strašná. Co víc už může člověk dělat? Taková bezmoc!

Máma mi poradila, že si spolu máme sednout a všechno to probrat. Jdu to zkusit, ale teda nevim. Babička upekla štrůdl a já uvařil kafe. Asi se pohádáme, ale třeba to k něčemu bude. Není to lehký, ale nějak začít musíme, když už žijem ve stejným baráku.

Jan Flaška
autor je Čech