Potvrzeno: muži a ženy se od sebe liší

Jsem zastáncem naprosté rovnoprávnosti mezi muži a ženami, přesto jsem ale si všiml, že v určitých oblastech se od sebe trochu lišíme: například ženy mají těla, jejichž stavba jim nějakým záhadným způsobem umožňuje rodit úplně malé děti a ještě u toho stíhat telefonovat s maminkou, kdežto mužům jejich těla zase dovolují zkonzumovat jakékoli množství piva a cítit se u toho jako chlapáci. Domnívám se, že ani v rámci genderové vyváženosti by se muži neměli pokoušet rodit děti a ženy by se neměly pokoušet cítit jako chlapáci. Musíme se smířit s tím, že jsme odlišní, a to i v dalších ohledech.

Například ženy si zcela přirozeně již od malička hrají s panenkami, díky čemuž jsou připravené na to, aby v dospělosti krmily batolata; ochota panenek polykat bláto sevřenými plastovými rty totiž odpovídá ochotě batolat přijímat jakékoli jídlo. Po útoku krmících žen vypadají batolata i panenky stejně – jsou pokryty neprodyšnou vrstvou kašičky – a rozdíl je jen v tom, že panenka při následném sprchování ve vaně neřve a nožičky a ručičky jí zpravidla jdou oddělit od tělíčka.

Muži jsou naopak od přírody stavění k tomu, aby své dceři k jejím prvním narozeninám koupili obrněný transportér na dálkové ovládání. Poté, co se dceři po prvním použití podaří transportér rozbít, rozeberou ho, aby zjistili, jak funguje, a po několika hodinách odborné opravárenské práce z něj vytvoří blikající stojan na toaletní papír.

Tyhle rozdílné inklinace žen a mužů jsou přitom patrné už raného dětství. Naše čtyřletá dcera se například stará kromě panenek i o celé stádo plastových koní, kterým vypráví pohádky, kdežto náš roční syn je už teď vysloveně technický typ a navzdory svému nízkému věku umí zničit počítač, tablet, DVD přehrávač, telefon, vysavač a televizi. Jeho vynalézavost je někdy až dechberoucí. Myslím, že třeba o zvyšování efektivity práce by mohl i přednášet – tedy kdyby uměl i jiná slova než „bábá“ a „mumu“. Ještě před týdnem mlátil hrníčkem o stůl, čímž se mu v čase „t“ dařilo zničit vždy jen jeden hrníček. Dnes už mlátí hrníčkem o jiný hrníček, takže za stejný časový úsek zničí dvojnásobek hrníčků a efektivita jeho práce tedy činí 200 % proti dřívějšku.

Aby navěky nezůstal u destruktivních činností, pořídili jsme technicky nadanému potomkovi stavebnici. Ta, jak známo, naučí děti spoustě praktických věcí: rozvíjí jejich kreativitu a prostorovou představivost, zlepšuje jejich motorické schopnosti, učí je stavět domy a garáže a vede je k tomu, že když něco nejde po dobrém, tak je tu vždycky ještě izolepa a násilí. Stavebnice bohužel syna nezaujala; popadl kleště a cedník a šel si hrát s mikrovlnnou troubou.

Zajímalo mne, zda mají tyhle jeho hry něco společného s jeho inteligencí, a tak jsem ho posadil před IQ testy přímo od odborníků z Mensy. Synáček se na logické úlohy s geometrickými obrazci dlouze a moudře díval a když už to vypadalo, že zná řešení, papíry snědl. Zkusmo jsem zadal tytéž testy i dceři. Vybarvila je pastelkami.

Možná si myslíte, že mě výkony mých potomků zklamaly, ale mýlíte se. Oba se totiž – každý po svém – dokázali kreativně a originálně vypořádat s úkolem, před nímž se ocitli. Navíc se vydali zcela ve stopách svých rodičů: moje žena například ze stejných logických úloh vyrobila vkusné papírové girlandy. Tedy ne ze všech, jenom z těch, do kterých jsem já předtím nestihl zabalit tlačenku.

Jan Flaška
autor vytvořil stojan