Poslední rituál

"COŽE? Tys rozčtvrtil vlastní matku?!" vykřikla babička.

Tedy nevykřikla, ale znělo to tak. Ve skutečnosti vykřikla: "COŽE? Ty si nedáš kafíčko?!", ale tón byl stejný. "Proč si ho nedáš?" vyštěkla. "Ve čtyři hodiny si vždycky dáváš kafe!"

Stál jsem proti ní úplně bezbranný. Byla pravda, že jsem si s ní tou dobou dával kafíčko. "Já už měl kafe v práci," vysvětloval jsem provinile.

"Tak tys už měl kafe?!" zalapala po dechu. "A tos na mě nepočkal?!"

Chtělo se mi plakat.

Té noci jsem nemohl usnout; ne proto, že by mne hryzalo svědomí hnusného sobce, ale proto, že jsem nakonec kafíčko nedokázal odmítnout a před spaním jsem jich měl v sobě šest.

Babička se nemodlí a do kostela nechodí: Bůh pro ni není žádná jistota, protože se nedá koupit v Penny Marketu. Zato na její kafíčko ve čtyři je stejný spoleh jako na to, že když snížíte daň milionářům, začnou jako první brblat důchodci.

Jsme národ neznabohů a přesto každý z nás cítí, že se potřebuje v denním shonu zastavit, zanechat běžných starostí a hledat něco víc, pozvednout zrak kamsi vzhůru, nad marné pinožení všedního života. Všechny tyto funkce zastává právě kafíčko, onen poslední rituál, který nám zbyl.

Kafíčkové posezení je každodenní zastávkou na naší životní pouti. Mívá přesně určený začátek (např. "za tři minuty tři čtvrtě na čtyři", "až nám slehne", "až se nám přestane chtít pracovat") a neurčité trvání. Kafíčko je v našem denním programu natolik zakořeněné, že nám v něm může zabránit jedině nějaká strašlivá událost - například smrt, Marťani nebo to, že dojde káva.

V některých rodinných klanech je kafíčkový rituál zakořeněný tak, že se jejich členové raději vzájemně vyvraždí, než by si odpustili domácí pohodičku. "Bude to mít studený a to jsem mu říkala už před půlhodinou, že tu má kafe," posteskne si maminka, která u svého šálku marně čeká na tatínka. Ten byl celé dopoledne na úřadech, odpoledne jede za zákazníkem a přestože má teď celých čtyřicet minut na to, aby sehnal nějaké těsnění, opravil tekoucí záchod, dokončil zakázku, odpověděl na maily, vytiskl fakturu, odblešil leonbergera, vyřídil pět telefonátů, vyluxoval auto a dojel pro benzín, odmítá si udělat čas na kafíčko! Není divu, že žije v takovém stresu!

Jsou samozřejmě i lidé, pro které je káva pouhým spánkem v prášku; zvláště studenti trpí podivuhodnou vírou, že jde o elixír, díky němuž se lze naučit přes noc šestisetstránkový slovník středověké mandarínštiny. Většina z nás však chápe posvátnost kávy; někteří dokonce denně navštěvujeme chrámy tomuto nápoji zasvěcené, totiž kavárny.

Kavárny jsou dvojího druhu: kuřácké a nekuřácké. Kuřácké kavárny mají tu výhodu, že v nich milovníci rakoviny mohou popustit uzdu své vášni; na těch ostatních ulpí vůně nádražní restaurace s buketem zmoklých vajglů.

Není účinnějšího antikoncepčního prostředku, než je káva vypitá v nekuřácké kavárně. Nekuřácké kavárny jsou totiž většinou narvány odětěnými matkami, které usedly k šálkům, aby je vůně espressa vytrhla z věčného koloběhu plen, postýlek a koupání. Tuto vzácnou chvilku jim rozhodně nemůže zkazit něco tak všedního, jako je jejich řvoucí capart, zvrhávající na sebe z vašeho stolu žhavé předměty s ostrými hranami. Vsadím se, že očistec vypadá jako jedna obrovská nekuřácká kavárna, kde jste jediní dospělí a žádné z dětí není vaše.

(A na tuhle ukázku předpeklí budou ti haranti po létech sentimentálně vzpomínat jako na nejkrásnější část svého bezstarostného dětství!)

Vraťme se však k nápoji, kolem něhož se vše točí. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak kávu připravit a všechny se jmenují italsky. Italové jsou neobyčejně žvanivý národ, který vám dokáže prodat pizzu, kolínka a kafe pod sedmi tisíci různých názvů. A já jsem tu proto, abych vám pomohl v nich orientovat.

Tradičním českým nápojem je turek. Zlí jazykové a jiní znalci kávy tvrdí, že český turek je zneuctěním kávy, že se zalitím mletých zrnek vroucí vodou uvolňuje do kávy všechno zlo světa včetně íránského jaderného programu a že ne nadarmo Turci do Evropské unie nepatří. Namísto turka vám doporučí ochutnat ristretto. Ristretto je něžňoučký šáleček pro panenky do půlky naplněný roztavenou pneumatikou. Pro našince je daleko snesitelnější caffé macchiato, což znamená "poznačená káva". Jde o šálek kávy se lžičkou mléka a účtenkou, podle níž ta lžička mléka stojí deset korun. Naproti tomu latte macchiato je vlastně mlékem, v němž si někdo opláchnul lžičku od kávy. Ovšem největší pochoutkou, kterou by si neměl nechat ujít žádný milov–

Omlouvám se. Vím, že by se fejeton neměl přerušovat uprostřed slova, ale protože je za tři minuty tři čtvrtě na čtyři, musím na kafíčko.

(12. 6. 2008)