|
Víceúčelový fejeton k vodě a ohni
(psáno pro časopis Sem Tam, leč publikováno
pouze ve zkrácené anglické verzi)
Pokud si tento článek čtete u vody, udělali
jste mi právě velikou radost. Poté, co jsme měli červen v dubnu,
červenec v květnu a duben v červnu, jeví se mi jako čiré
hazardérství psát na prázdniny článek o koupání. Fejetonista je
však občas nucen podstoupit riziko, že se tématem utne a že
letní počasí bude spíš než k vodním hrátkám svádět k úvahám o
globálních klimatických změnách. Hledaje tedy záložní téma pro
letní fejeton, chytrácky jsem se pojistil ohněm, neboť voda a
táborák patří k létu stejně jako nabubřelost a hulvátsví k české
politice.
Začněme analýzou koupání. Koupání se provádí
tak, že ležíte někde u vody. Ležíte, protože u vody se nikdy
nesedí, vždycky se leží. U ohně se naopak vždycky sedí a nikdy
neleží. Tak už to mají holt ty živly rozdělené. Společné mají
naopak to, že vodou i ohněm se dá topit.
Většina lidí se k vodě ovšem nechodí topit, ale
potit. Potit se lze i u ohně, ale lidé se raději potí u vody.
Lidé se sice u vody potí, ale říkají, že se opalují. Opalovat se
lze i u ohně, ale lidé se raději opalují u vody. U vody se lidé
opalují dobrovolně, u ohně nedobrovolně. Když chtějí snížit
pravděpodobnost, že se spálí, tak se lidé u vody namažou. Když
se lidé namažou u ohně, tak se riziko, že se spálí, naopak
zvýší.
Kromě čtení se toho u vody nedá mnoho dělat –
nepočítáme-li opalování, které se ovšem dělá samo. Výjimku tvoří
jedině rybáři a pohlavně nadržení. V tomto ohledu je
podivuhodné, kam až dokáže zajít lidská odvaha – mnozí dokonce
ani nehledají skrytá místa, v nichž jsou beztak jejich vášní
nabitá těla identifikovatelná podle chvějícího se křovíčka;
roztoužené jedince je často možné
zahlédnout i na plném slunci a
na odiv ostatním! Ano, je neuvěřitelné, že někteří občané dokáží
dát průchod svým vášním takhle nestydatě a na očích veřejnosti
rybařit i bez rybářské povolenky.
Ať už jste šli k vodě lovit nebo ne, jistě jste
si vzali sluneční brýle. Jde o nepostradatelnou pomůcku, kterou
muži používají k tomu, aby utajili své chlípné pohledy na
obnažená těla ve svém okolí a ženy k tomu, aby utajily fakt, že
kontrolují, kolik chlípných pohledů ještě dokáží přilákat. Mnoho
lidí si navíc myslí, že když už vyvalí svou nevzhlednou fýsis na
odiv ostatním, nikdo je za brýlemi nepozná. Tyhle lidi nejlépe
poznáte právě podle jejich brýlí.
Ne všichni se ale za svá těla stydí. Pro takové
jsou určeny tzv. nudapláže. Nudapláž je jediná pláž, kde se
nenudíte. Ostatně, vždyť nahota je něco naprosto přirozeného!
Lidé by měli častěji chodit na nudapláže. Je to osvobozující,
zábavné a poučné; když ne pro vás, tak pro ostatní. Myslím, že
na nudaplážích by se daly pořádat bezvadné podnikové večírky.
Hned by každému bylo jasné, co si jejich šéf svým drahým vozem a
arogantním chováním v práci ve skutečnosti kompenzuje.
Zatím jsem nezmínil věc, kvůli které lidé
údajně jezdí k vodě: vodu. Přechod z vyhřáté deky do studené
vody není snadný a provádí se tzv. osmělováním. Osmělování se do
studené vody je jako svádění krásné ženy: člověk se k ní nejprve
přiblíží, pak zkusí, jestli má vůbec cenu pokračovat dál,
následuje zatahování břicha a tanečky. Když je v tom člověk až
po pás, začne přešlapovat na místě. Nastává rozhodný okamžik:
buď jde od toho (a namlouvá si, že mu to takhle vlastně stačí)
nebo do toho (a riskuje, že se v tom pořádně vykoupe, že bude
plavat nebo že se v tom dokonce utopí). No a když to má všechno
za sebou, tak sice vypadá jak zmoklá slepice, ale tváří se jako
vítěz. K výše uvedenému postupu nedochází, když je vlažná a nebo
dokonce teplá. To se pak do ní člověku kolikrát ani nechce.
Výše uvedený proces ale podstoupí jen zlomek
odvážlivců. Většina lidí zůstává v bezpečné vzdálenosti svých
dek a o vodě jen žvaní. Vypráví si, že už na to nemají věk, že
voda je příliš studená, příliš špinavá nebo zkrátka příliš
mokrá, než aby do ní lezli.
Zatímco polehávání u vody bývá nezřídka
(ne)činností individualistickou, letní táborák si je schopen na
zahrádce udělat sám pro sebe jen opravdu zarytý vlk-samotář.
Večerní oheň je totiž společenský rituál, jemuž předchází dlouhá
příprava, srovnatelná s japonským čajovým obřadem. Muži nanosí a
nasekají dřevo, nařežou pruty, postaví hranici, přikutálejí
soudek piva, připraví buřty a zapálí oheň jednou sirkou, zatímco
ženy slavnost opékání zdržují přípravou krájených okurek,
salátů, paprik a podobných hnusárniček, které táborák znesvěcují
zdravotním nádechem. Někteří lidé se na posvátný večerní oheň
dokonce připravují už odpoledne během opalování – v podvečer
jsou z nich slušní rudokožci.
Příslušníci kmene, posedávající kolem
táborajícího plápoláku, posilují družbu za pomoci kolujících
lahví a krabic s ohnivou vodou a popotahováním z jointa míru.
Díky tomu má zábava u ohně několik postupně klesajících úrovní:
1) Volná konverzace
2) Vyprávění historek ze života
3) Vyprávění historek ze života našich známých
4) Vyprávění vtipů
5) Vyprávění takových těch nekonečných vtipů bez pointy
6) Tiché zadumání, pokročilá opilost, bezvědomí
7) Trampské písně
Když jsou na břehu Niagáry konečně dolouskány
všechny buráky a kopne se do tý bedny, plamen se zháší vodou z
říčky a pokud se nepoperou nožem nebo sekerou, tak jdou všechny
ovečky dávno spát. Po dlouhé noci však zpravidla nenásleduje
tulácký ráno, natož rosa na kolejích, ale kocovina, brufen a
panthenol. Zatímco za oknem zuří léto, my se můžeme v posteli
radovat, že nechytíme klíště.
Věřím, že stejně jako já si ani vy letos vodu a
oheň, ty dvě tradiční součástky léta, nedokážete odpustit.
Samozřejmě, že pouze v případě, že o prázdninách bude alespoň
květen a ne březen nebo listopad.
P.S.: Na přání autora byl tento fejeton
vytištěn na ekologickém recyklovaném papíře, při jehož výrobě
nebyl použit chlor. Po přečtení fejetonu u vody je tedy možné
jej použít na podpal posvátného ohně. Když to nechytne, polejte
ho trochu ředidlem.
|
|
|
Návrat zpět k Ydiotovým
literárním výlevům
|
Napsat email autorovi
J. Flaškovi
|
|