Víceúčelový fejeton k vodě a ohni(psáno pro časopis Sem Tam, leč publikováno pouze ve zkrácené anglické verzi) Pokud si tento článek čtete u vody, udělali jste mi právě velikou radost. Poté, co jsme měli červen v dubnu, červenec v květnu a duben v červnu, jeví se mi jako čiré hazardérství psát na prázdniny článek o koupání. Fejetonista je však občas nucen podstoupit riziko, že se tématem utne a že letní počasí bude spíš než k vodním hrátkám svádět k úvahám o globálních klimatických změnách. Hledaje tedy záložní téma pro letní fejeton, chytrácky jsem se pojistil ohněm, neboť voda a táborák patří k létu stejně jako nabubřelost a hulvátsví k české politice. Začněme analýzou koupání. Koupání se provádí tak, že ležíte někde u vody. Ležíte, protože u vody se nikdy nesedí, vždycky se leží. U ohně se naopak vždycky sedí a nikdy neleží. Tak už to mají holt ty živly rozdělené. Společné mají naopak to, že vodou i ohněm se dá topit. Většina lidí se k vodě ovšem nechodí topit, ale potit. Potit se lze i u ohně, ale lidé se raději potí u vody. Lidé se sice u vody potí, ale říkají, že se opalují. Opalovat se lze i u ohně, ale lidé se raději opalují u vody. U vody se lidé opalují dobrovolně, u ohně nedobrovolně. Když chtějí snížit pravděpodobnost, že se spálí, tak se lidé u vody namažou. Když se lidé namažou u ohně, tak se riziko, že se spálí, naopak zvýší. Kromě čtení se toho u vody nedá mnoho dělat –
nepočítáme-li opalování, které se ovšem dělá samo. Výjimku tvoří
jedině rybáři a pohlavně nadržení. V tomto ohledu je
podivuhodné, kam až dokáže zajít lidská odvaha – mnozí dokonce
ani nehledají skrytá místa, v nichž jsou beztak jejich vášní
nabitá těla identifikovatelná podle chvějícího se křovíčka;
roztoužené jedince je často možné
Ať už jste šli k vodě lovit nebo ne, jistě jste si vzali sluneční brýle. Jde o nepostradatelnou pomůcku, kterou muži používají k tomu, aby utajili své chlípné pohledy na obnažená těla ve svém okolí a ženy k tomu, aby utajily fakt, že kontrolují, kolik chlípných pohledů ještě dokáží přilákat. Mnoho lidí si navíc myslí, že když už vyvalí svou nevzhlednou fýsis na odiv ostatním, nikdo je za brýlemi nepozná. Tyhle lidi nejlépe poznáte právě podle jejich brýlí. Ne všichni se ale za svá těla stydí. Pro takové jsou určeny tzv. nudapláže. Nudapláž je jediná pláž, kde se nenudíte. Ostatně, vždyť nahota je něco naprosto přirozeného! Lidé by měli častěji chodit na nudapláže. Je to osvobozující, zábavné a poučné; když ne pro vás, tak pro ostatní. Myslím, že na nudaplážích by se daly pořádat bezvadné podnikové večírky. Hned by každému bylo jasné, co si jejich šéf svým drahým vozem a arogantním chováním v práci ve skutečnosti kompenzuje.
Výše uvedený proces ale podstoupí jen zlomek odvážlivců. Většina lidí zůstává v bezpečné vzdálenosti svých dek a o vodě jen žvaní. Vypráví si, že už na to nemají věk, že voda je příliš studená, příliš špinavá nebo zkrátka příliš mokrá, než aby do ní lezli. Zatímco polehávání u vody bývá nezřídka (ne)činností individualistickou, letní táborák si je schopen na zahrádce udělat sám pro sebe jen opravdu zarytý vlk-samotář. Večerní oheň je totiž společenský rituál, jemuž předchází dlouhá příprava, srovnatelná s japonským čajovým obřadem. Muži nanosí a nasekají dřevo, nařežou pruty, postaví hranici, přikutálejí soudek piva, připraví buřty a zapálí oheň jednou sirkou, zatímco ženy slavnost opékání zdržují přípravou krájených okurek, salátů, paprik a podobných hnusárniček, které táborák znesvěcují zdravotním nádechem. Někteří lidé se na posvátný večerní oheň dokonce připravují už odpoledne během opalování – v podvečer jsou z nich slušní rudokožci. Příslušníci kmene, posedávající kolem táborajícího plápoláku, posilují družbu za pomoci kolujících lahví a krabic s ohnivou vodou a popotahováním z jointa míru. Díky tomu má zábava u ohně několik postupně klesajících úrovní: 1) Volná konverzace
Věřím, že stejně jako já si ani vy letos vodu a oheň, ty dvě tradiční součástky léta, nedokážete odpustit. Samozřejmě, že pouze v případě, že o prázdninách bude alespoň květen a ne březen nebo listopad. Honza Flaška P.S.: Na přání autora byl tento fejeton vytištěn na ekologickém recyklovaném papíře, při jehož výrobě nebyl použit chlor. Po přečtení fejetonu u vody je tedy možné jej použít na podpal posvátného ohně. Když to nechytne, polejte ho trochu ředidlem. (červen 2009) Ilustrace:
|
zahlédnout i na plném slunci a
na odiv ostatním! Ano, je neuvěřitelné, že někteří občané dokáží
dát průchod svým vášním takhle nestydatě a na očích veřejnosti
rybařit i bez rybářské povolenky.
Zatím jsem nezmínil věc, kvůli které lidé
údajně jezdí k vodě: vodu. Přechod z vyhřáté deky do studené
vody není snadný a provádí se tzv. osmělováním. Osmělování se do
studené vody je jako svádění krásné ženy: člověk se k ní nejprve
přiblíží, pak zkusí, jestli má vůbec cenu pokračovat dál,
následuje zatahování břicha a tanečky. Když je v tom člověk až
po pás, začne přešlapovat na místě. Nastává rozhodný okamžik:
buď jde od toho (a namlouvá si, že mu to takhle vlastně stačí)
nebo do toho (a riskuje, že se v tom pořádně vykoupe, že bude
plavat nebo že se v tom dokonce utopí). No a když to má všechno
za sebou, tak sice vypadá jak zmoklá slepice, ale tváří se jako
vítěz. K výše uvedenému postupu nedochází, když je vlažná a nebo
dokonce teplá. To se pak do ní člověku kolikrát ani nechce.
Když jsou na břehu Niagáry konečně dolouskány
všechny buráky a kopne se do tý bedny, plamen se zháší vodou z
říčky a pokud se nepoperou nožem nebo sekerou, tak jdou všechny
ovečky dávno spát. Po dlouhé noci však zpravidla nenásleduje
tulácký ráno, natož rosa na kolejích, ale kocovina, brufen a
panthenol. Zatímco za oknem zuří léto, my se můžeme v posteli
radovat, že nechytíme klíště.
