Několik poznámek k rodinným výletům

Některé věci je dobré nechávat odborníkům, například opravu termonukleárního reaktoru, výrobu žíravin nebo rodinný výlet. Jakmile se do těchhle věcí pustí diletant, hrozí všem zúčastněným trvalé následky.

Udělalo se pěkně a z těch výše zmiňovaných věcí hrozí především akutní nebezpečí rodinných výletů. Chtěl jsem vás na něj proto upozornit dřív, než uděláte nějakou nepředloženost, například že si zabalíte housky se salámem, zabouchnete dveře od bytu a začnete naplňovat všechny ty hloupé stereotypy o nesnesitelnosti rodinných výletů.

Jaké „nesnesitelnosti“, ptáte se? Vždyť rodinný výlet může být i zábava! Pokud mě podezříváte, že zase přeháním, pak je to tím, že se naše představy o „rodinném výletě“ mohou rozcházet, asi jako se rozcházejí děti, když jim řeknete „tady zůstanete a počkáte, než zaparkuju“. Pokud žádné děti nemáte, pochopitelně nemůžete mít představu o tom, jak takový rodinný výlet vypadá. Znáte ho možná z filmů a pak z takových těch barevných reklamních fotek, kde celá rodina od dětí po babičku leží v trávě s hlavami v dlaních, všichni vyfukují bubliny do nízkého slunce, vrhají se do zpěněných mořských vln a smějí se u toho dokořán otevřenými ústy, plnými dokonalých chrupů. Moje rodičovská zkušenost mi říká, že tyhle obrázky nejsou autentické. Nejsou na nich vyfocené skutečné rodiny. Jde o skupiny, pečlivě poskládané z vyšlechtěných mutantů, jejichž DNA bylo upraveno tak, aby se usmívali ihned poté, co opustí matčino lůno. Pokud byste chtěli, aby se začali tvářit normálně, museli byste jim vyoperovat úsměv z obličeje.

Důvod, proč žádný rodinný výlet nevypadá jako z reklamní fotografie, je v tom, že je rodinný. Kdybyste vyrazili ven s někým, s kým opravdu chcete, byl by to prostě jen „výlet“ a ne „rodinný výlet“. Jenže vy jedete s dětmi nebo s nějakými příbuznými, tedy s lidmi, s nimiž vás nepojí společné cíle a zájmy, ale jen kus DNA a společenské konvence.

Pokud nemáte ani příbuzné, ani děti a přesto toužíte zažít atmosféru skutečného rodinného výletu, vezměte na něj nějakého pojišťováka; ideálně celý tým pojišťovacích makléřů. Po celou dobu výletu se vás budou pojišťováci ptát na stejně hloupé otázky jako děti a bez přestání vás budou informovat o stejně hloupých skutečnostech jako děti, jen namísto slov „klacek“ a „draci“ budou používat slova „plnění“ a „riziko“. Budou po vás stejně jako děti chtít, abyste dělali věci, které dělat nechcete, a i když se od nich nakonec nejspíš budete muset nechat pojistit, pořád vás to vyjde levněji, než kdybyste na výlet jeli s dětmi.

Ale ruku na srdce – opravdu musí být každý rodinný výlet příběhem hrůzy a utrpení? Skutečně musí být už od počátku odsouzený k nezdaru? Ano. A vysvětlím vám proč: od takového výletu totiž každý z účastníků očekává něco jiného. Uvedu příklad:

Váš plán: prohlídka zámeckých interiérů, návštěva galerie – výstava „Chiaroscuro v portrétním umění barokních mistrů“; ochutnávka středověké kuchyně v dobové krčmě; prohloubení znalostí o klenebních a opěrných systémech sakrálních staveb s poutavým příkladem pozdně gotické sklípkové klenby.

Plán vaší tchyně: krátká procházka po parku s růžemi; kafíčko a dort v cukrárně; sezení na lavičce s výhledem na holuby; nakrmit děti buchtou; dejte mi už všichni pokoj.

Plán vašich dětí: honěná po zámeckých chodbách ve srandovních klouzacích papučích; zmrzlina; dětské hřiště; soutěž o to, kdo si nejhlasitěji prdne v kostele a jak dlouho bude znít ozvěna; zmrzlina; sedmihodinová návštěva obchodu se suvenýry; dětské hřiště; McDonalds; zmrzlina a gumoví hadi.

Plán vašeho tchána: zůstat doma; pivo.

To, že každý účastník má o výletu jiné představy, však není skutečnou příčinou jeho nezdaru. Kamenem úrazu je přesvědčení, že všechny ty rozdílné plány lze skloubit v harmonický celek plný porozumění a rodinné pohody. K úspěchu výletu nepřispívá ani fakt, že účastníci své plány a představy často mění až během výletu nebo dokonce v jeho cíli. Vím například o rodině, kde děti celé roky žadonily o výlet do francouzského Disneylandu. Rodiče tím nebyli nijak nadšení a zprvu odolávali, ale nakonec se neodbytnému přání svých dětí podvolili. Trvalo celé měsíce, než se rodina finančně, organizačně i psychicky připravila na cestu, a když konečně všichni dorazili po strastiplném putování napříč Evropou až k pokladnám kýženého zábavního parku, tak ty děti – a to byste neuhodli – okamžitě vyrazily hledat kostel s dobrou ozvěnou.

Vlastně to možná bylo jinak, už si to vyprávění moc dobře nepamatuju, ale každopádně se tenkrát do Disneylandu nikomu nechtělo a celý rodinný výlet byl zkažený. Plyne z toho ponaučení: z rodinného výletu si přivezete úplně jiné zážitky, než pro jaké jste tam jeli. My se ženou jsme například vzali děti na zábavný týdenní festival dětských pohádkových divadel a děti dodnes vzpomínají na nádražní automat na sušenky.

Takže pokud vám mohu radit, neberte na rodinný výlet děti. A radši ani jiné příbuzné. Když už mermomocí chcete jet na rodinný výlet, vezměte s sebou ty pojišťováky, nejlépe někam, kde se vyrábějí žíraviny. A nezapomeňte se s nimi vyfotit, jak se všichni válíte v trávě a vyfukujete bubliny do slunce.

Jan Flaška
autor je odborník na nic

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu